ZÁLOHA ČLÁNKU

ÚVOD

Současná změnaklimatu se nazývá globální oteplování, protože se zvyšuje průměrná teplota napovrchu Země. Klima se nyní pravděpodobně mění mnohem rychleji než v minulosti.Stručně je uvedena historie průběhu klimatických změn (od pravěku) posoučasnost, zejména však v posledních dvou tisících let. Uvedeny jsou iznámé a předpokládané příčiny uvedeného jevu, včetně konfrontace náhledůjednotlivých vědních oborů. Je třeba ale vycházet z obecně známéskutečnosti, že výklad určitého jevu byl, je a bude vždy dán momentálním stavemznalostí týkajících se analyzovaného problému. Historie vědy je důkazem.

Letos, tj. 6.9.2024byla ohlášena historicky nejvyšší rekordní průměrná teplota zemského tělesa odpočátku roku (=povrchu Země) +16,8^o C. Jedná se o období od počátkutohoto globálního měření-tedy jde ale o relativně „krátkodobou historii“.

Klimatickýsystém Země získává většinu své energie ze Slunce a současně také vyzařujeenergii do vesmíru. Rovnováha těchto dvou toků energie určuje energetický stavprostředí Země, ve kterém žijeme. Pokud je příchozí energie vyšší, než odchozí tak seklimatický systém otepluje. Pokud více energie odchází, Země se ochlazuje.

Klimatická změna jevývoj klimatu probíhající jednostranně, např. směrem k oteplení neboochlazení. Jedná se o období od jednoho desetiletípo statisíce či více let v určitém regionu, nebo na Zemi jako celku. Dlouhodobéprůměrné údaje a jejich variabilita v určité oblasti tvoří její klima. Tytozměny mohou být výsledkem vnitřní proměnlivosti, kdy přírodní procesy mění rozloženíenergie. Příkladem může být též multidekádní oscilace. Proměnlivost klimatumůže být také důsledkem vnějších vlivů, jako jsou změny slunečního záření avulkanismus. Změny klimatu mají důsledky pro změny hladiny moří a život naZemi.

Cílemtohoto příspěvku jsou jen dvě věci. Ukázat, jak složitý mechanismus současnéhooteplování je, a aby čtenář pochopil, že ve sdělovacích médiích, ale iv odborné literatuře je „živen“ okleštěnými nekomplexními představamidanými ekonomickými zájmy a za druhé, aby viděl obrovskou složitost problémuvčetně toho, že nás nepotkává něco úplně nového, ale něco, co zde jižv jiné podobě bylo. A mnohokráte.

Současnéglobální oteplování

V současnostije zahrnuto do uvedeného hodnocení daného jevu přes 5000 meteorologickýchstanic na Zemi. Obecně se má za to, že klimatické změny probíhají, ale existujíi názory, které toto tvrzení vyvracejí a postrádají slušný vědecky doloženýinformační obsah.

Večtvrtohorách, se ustálilo střídání ledových a meziledových dob o stovkách,respektive desítkách tisíc let. Současná éra, ve které žijeme – holocén– je poslední meziledovou dobou. Trvá již 10300 roků (udává se i 9700). V tomtočasovém úseku dochází k tzv. klimatickým oscilacím – v trvajícím několiklet až desetiletí. V současnosti hovoříme o stabilním a poměrně rychle sevyvíjejícím globálním oteplování.

Udáváse, že tento jev je převážně způsoben činností člověka. Hlavní změny k tomutojevu přispívající jsou udávány následujícími údaji: Spalování uhlí, ropy azemního plynu a některé další činnosti, které mění složení atmosféry apřidávají do ní skleníkové plyny. Skleníkové plyny mění prostup tepelnéhozáření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety,takto zvětšený skleníkový efekt pak způsobuje oteplování se známými důsledky.Udává se, tedy spíše se předpokládá, že změna klimatu bude přímo závislá nadalším množství do atmosféry dodávaných skleníkových plynů, které ještě doatmosféry vypustíme. Stromy, tedy lesy pomáhají regulovat klima tím, žeabsorbují CO₂ z atmosféry. Když jsou pokáceny, tento příznivý účinekse ztrácí a uhlík uložený ve stromech se uvolňuje do atmosféry, což přispívá keskleníkovému efektu. Hnojiva obsahující dusík produkují emise oxidu dusného.Fluorované plyny jsou emitovány ze zařízení a produktů, které tyto plynypoužívají. Tyto emise mají velmi silný oteplovací účinek, až 23 000krát většínež CO₂.

Současná,vysoce pravděpodobně probíhající změna klimatu setéž v literatuře nazývá globální oteplování, jak bylo v úvodu uvedeno,protože se zvyšuje průměrná teplota na povrchu Země. K proměnlivosti klimatumůže docházet také v důsledku vnitřních z vnějšku nevynucených procesů např. umořských proudů, třeba v  termohalinní cirkulaci apod. Oceán a atmosféra mohou působit společně v interakci,a tak vytvářet vnitřní proměnlivost klimatu, která může mít též vliv nacelkovou změnu klimatu. Příkladem může být též multidekádní oscilace (od rovníku po 70.rovnoběžku). K proměnlivosti klimatu mohou tedy přispívat procesy ve vnitruZemě. Vliv změn klimatu a průběhu počasí na ekosystémy je poměrně značný.

Hlavním„motorem“ změny klimatu je podle převládajícího názoru skleníkový efekt. Toto je věta, kterou můžeme často číst. Některé plyny v zemské atmosféřepůsobí trochu jako sklo ve skleníku, zachycují sluneční teplo a brání mu unikatzpět do vesmíru a způsobovat tak oteplování. Opakem v době ledové při vysokémstupni zalednění byla vysoká odrazivost dopadajícího záření zpět do vesmíru.Mnoho z těchto skleníkových plynů se vyskytuje přirozeně, ale lidská činnostzvyšuje koncentraci některých z nich, tedy hlavních plynů ovlivňující tytozměny v atmosféře, jedná se zejména o oxid uhličitý (CO₂),metan (CH₄), oxid dusičitý (NO₂), fluorované plyny (celkem11 látek). Fluorované plyny – podle klimatologů-mají údajně velmi silnýoteplovací účinek, prý až 23000x větší než CO_2.

Vlivna potraviny a jejich zásoby

Hlavnífaktory pro přežívání lidstva jsou zdroje energie a produkce a zásoba potravin. Produkce potravinna celé Zemi podle odhadů začne klesat při zvýšení globálníteploty o více než 2(3) °C. A tento bod nemusí být daleko. I v současné doběvidíme, že regionální produkce potravin je nejvíce ovlivňována extrémnímivlnami sucha což je statisticky podchyceno.

Na celémsvětě roste asi 300 000 druhů vyšších rostlin. Člověk z nich využívá alespoňpříležitostně přibližně jen 30 000 druhů. Intenzivněji je využíváno asi 12 000druhů. Pro výrobu základních potravin a rostlinných surovin je ale běžněvyužíváno pouze 250 druhů. Velmi nepříznivé je i to, že se lidstvo soustředí hlavnějen na deset hlavních plodin. Mezi hlavní plodiny patří:

Rýže, sója,pšenice, brambory, kukuřice, čaj, banánovník, vinná réva, mák atd. Vzhledem k tomu že velkoplošné výkyvy počasí v rámciprobíhající změny klimatu postihují důležité oblasti pěstování těchto plodin,které jsou často na enormně velkých plochách, tak výpadek v produkci můžepostihnout – a často též i postihuje, velké části lidské populace. Větší početplodin na menších plochách by byl z hlediska budoucnosti výhodnější.

A/ HLAVNÍ ZMĚNY V SOUČASNÉMU OTEPLOVÁNÍ

Nazákladě studie téměř dvou tisíc druhů rostlin koncem 20. století byl jejichpostup k pólům v průměru o 6,5 kilometru/10 let. Rychlejší je tedy postuppodnebných pásem. Tento fenomén není však dobrý pro řadu rostlinných druhů. Jevšak nutné dodat, že ne u všech druhů rostlin uvedené údaje platí. Udřevin-zejména u stromů je takovýto rychlý přirozený posun nemožný, pokud nejdeo umělou výsadbu, výjimkou jsou ale některé z nich, například buk lesní (Fagussylvatica), který má širokou klimatickou amplitudu a vyskytuje se odstředozemní oblasti (Sicilie) až po jižní Švédsko, obdobně například břízabělokorá (Betula pendula) je k nalezení od Španělska po Laponsko a posunpodnebného pásma ji zatím neovlivňuje.

Z ekologických studiípoměrně jednoznačně vyplývá, že více škodí rychlost změny teplot, jak vyšší(ne extrémní) teploty. Důsledek daného jevu není třeba rozebírat.

B/ DALŠÍ VLIVY NA PRŮBĚH ZMĚN KLIMATU (SOUČASNÉ OTEPLOVÁNÍ), KTERÉLZE V LITERATUŘE NALÉZT

Obecněasi ale platí, že klimatické změny probíhají i z neznámých důvodů a člověk je posilujesvojí činností, a jako příčiny změn se udávají, či předpokládají následujícístručně uvedené jevy.:

a/posun magnetických pólů Země (obr. 1) má pravděpodobně vliv na v průběh počasí.

b/Sluneční aktivita má vliv na magnetické pole Země i s důsledky v průběhupočasí.

c/Vliv kosmického oteplování na oblačnost Země. Dánský fyzik HenrikSvensmark přisuzuje globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbuoblaků. Názory se ale liší.

d/ Zaglobální oteplování mohou freony. Názory se ale liší.

e/ Příčinou může být postavení planet, vliv gravitačních sil atd.(viz změny klimatu i na planetách naší sluneční soustavy).

f/ Za globálníoteplování může pohyb Sluneční soustavy vzhledem ke Galaxii, tedy její poloha.

g/ Jedenáctiletésluneční cyklyovlivňují v některých oblastech Země fluktuace v klimatických projevech.

h/Paleoklimatologická data za posledních 500 milionů let ukazují, že dlouhodobé změny teplotypouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého, nicméně v tom případěje naše období oteplování z hlediska jeho délky téměř nepodchytitelné,statisticky neprokazatelné.

ch/ DansgaardOeschgerovy oscilace.Jedná se o „svědka“ změn v minulosti. Počátkem 90. let ledovcové vrty vGrónsku přinesly zjištění, že takovýto kvazi cyklus existoval již v doběledové, s prudšími výkyvy (tzv. Dansgaard Oeschgerovy oscilace). Doklady otěchto oscilacích nacházíme i ve Středozemním moři. Těchto prudkých klimatickýchvýkyvů bylo celkem 23.

i/ Heinrichovyvrstvičky.Další „svědek“, že tento jevy se odehrával i v minulosti jsou Heinrichovyvrstvičky, kdy v severním Atlantiku jsou nalézány několikacentimetrové vrstvysvětlého písku prokazatelně pocházejícího z Kanady, tedy důsledek pohybuseverských ledovců.

j/ Jiný výklad poskytují Milankovičovycykly, což jsou kvaziperiodicky opakující se systematické změny v příjmuslunečního záření, způsobené výkyvy v oběhu Zemského tělesa kolem Slunce. Tytozměny mohou na Zemi ovlivňovat řadu ekologických parametrů, jako napříkladzměny podnebí (zalednění, globální oteplování). Milankovičovy cykly (https://science.nasa.gov/science-research/earth-science/milankovitch-orbital-cycles-and-their-role-in-earths-climate/), způsobují odchylky až 25 procent v množství dopadajícíhoslunečního záření ve středních zeměpisných šířkách Země, v oblasti naší planetyležící mezi asi 30 a 60 stupni severně a jižně od rovníku.

Příčinou je „precesezemské osy“, což je zjednodušeně řečeno krouživý pohyb zemské osypřibližně po plášti dvojkužele. Ve stručnosti řečeno, oběžná dráha Země kolemSlunce, precese zemské osy, rotace a sklon zemské osy, nutace,změna excentricity (=změna délky poloos zemské dráhy) atím i měnící se úhly dopadu slunečního zářenína severní a jižní polokouli podléhají různým orbitálnímčasovým škálám s dobou trvání od

25 800 do přibližně 100 000 i 405000 let. Částečně vysvětlují přirozené změny klimatu-zejména jejich časové rozdělenív období čtvrtohor, a mají proto velký význam pro klimatologiia paleoklimatologii.

Za posledních 800tisíc let se objevilo dvacetkrát vlhké období, kdy se Sahara zelenalanásledované obdobím sucha. Cykly tedy určuje-velmi stručně řečeno pohyb zemskéosy a situaci kdy došlo k vlhkému období určuje eliptičnost orbity Země (vlhkéobdobí nastává při velké eliptičnosti dráhy, která má své pravidelné cykly změn).

Významné postaveníMilankovičovy teorie v geologii má standardní časová stupnice za posledních 650000 let. Milankovičova teorie tak byla prvním přesvědčivým vysvětlenímexistence cyklů chladného věku a jasně zdůraznila ústřední význam(sub)polárních oblastí severní polokoule pro cyklické změny klimatu.

Pokračováním výzkumůvrtů v ledovcích v Grónsku a na Antarktidě došli vědci k závěru, že na severníi jižní polokouli došlo za poslední 2 miliony let k 20 cyklům nárůstu a poklesuledovcové pokrývky.

Další významná a zajímavá informace setýká náklonu roviny oběžné dráhy Země. Je to další významný faktor. Náklonroviny oběžné dráhy Země vůči rovině Slunce–Jupiter se dobře shoduje speriodicitou chladných věků během posledních 700 000 let pleistocénu (=staršíobdobí čtvrtohor). Jedná se o cyklus trvající přibližně 100 000 let. Perioda40 000 let také může ovlivňovat monzuny, a tak i periodickou tvorbupouští.

Jak je z dosud uvedených informacítýkajících se uvedených fyzikálních jevů vidět, jedná se o sice pochopitelnýale o velmi složitý systém složený z dílčích funkcí, ale samotnéMilankovičovy cykly nedokážou však přesně vysvětlit současné oteplování Země.

k/ Bondovy cykly. Rytmus klimatických výkyvů vholocénu a v minulém glaciálu je statisticky stejný, jde o kvaziperiodickýcyklus trvající velmi přibližně 1470 ±500 let. U těchto cyklů je prokázánjejich vliv na kolísání klimatu v posledních deseti a půl tisíci létech (holocén).Objevitelem uvedených cyklů byl Gerard Clark Bond americký geolog (*20.5, 1940, +29.6 2005) (detailněji:https://en.wikipedia.org/wiki/Bond_event).

 Bondovycykly jsou spojeny s výkyvy klimatu v holocénu. Holocén (=“antropocén“)je období od poslední doby ledové, cca od roku cca 9700 př. n. l.(udáváse i 10 400 let) až do dnešní doby. Celkem bylo zjištěno osm (devět?) Bondovýchcyklů, které v minulosti proběhly.

Většina těchto událostí nemá jasný klimatický signál;některé odpovídají obdobím ochlazení, ale jiné se v některých oblastech shodujís aridifikací. Mezera mezi událostmi byla odhadnuta na 1 000–1 500 let

Dálepro lepší představu je pro objasnění uvedený graf z internetu a tabulka :

https://en.wikipedia.org/wiki/Bond_event- /media/File:BondEvents-stacked-bond2001-labeled-en.svg

l/ Známé jevy: ElNiño (chlapeček,jezulátko- objeveno na vánoce!), stručně popsáno-oteplenípovrchu oceánu, tj. objevení se nadprůměrné teploty povrchu moře ve střední avýchodní části tropického Tichého oceánu a jev La Niña (holčička) jev, který jechladnějším protějškem jevu El Niño. Oteplení jevem El Niñozpůsobuje změnu atmosférické cirkulace nad Indonésií, Indií a Austrálií, ubývásrážek, ale nad střední a východní tropickou částí Tichého oceánu srážekpřibývá. Vliv se projevuje i v Evropě. Existuje souvislost ElNiño-čili ENSO- (El Niño, Southern, Oscillation) s lunárnímcyklem slapů Měsíce s periodou 18,6 let. Tato perioda pak seprojevuje ve stavu mangrovů (hladina moře) v daných porostech.

C/VNITŘNÍ PŘÍČINA VARIABILIT

Oceány a ledovce,reagují na klimatické vlivy pomaleji, zatímco zemský povrch a atmosféra reagujína teplotní změny jejich okolí rychleji. K proměnlivosti klimatu může docházettaké v důsledku vnitřních z vnějšku nevynucených procesů např. u mořskýchproudů, třeba v termohalinní cirkulaci apod. Oceán a atmosféra mohou působitspolečně v interakci, a tak vytvářet vnitřní proměnlivost klimatu, kterámůže mít též vliv na změnu klimatu.

D/ ZDROJE INFORMACÍ PŘED PRŮMYSLOVOU REVOLUCÍ (1850)

V těchto obdobích jejiž minimum meteorologických údajů. Jedná se zde zejména o využití proxy dat. Proxydatajsou nepřímá data, která využíváme k tomu, abychom rekonstruovali významnéhistorické a přírodní jevy, k nimž nemáme přímá data. Jinak bychom napříkladnic nevěděli o životě v Juře atd. Proxydata dělíme základně na: přírodní zdrojea lidské zdroje. Přírodní zdroje jsou například: analýza ledovců, a mořskýchsedimentů, geologická analýza, paleontologická analýza, biologická analýza atd.Lidskými zdroji mohou být: zdroje archeologické, zdroje dokumentární, prvníčlověkem zjištěná měření.

E/ JEDNOTLIVÉ HODNOCENÉ ETAPY POPISU KLIMATICKÝCH ZMĚN

1.    Pravěk

Tatočást je jen nastíněná stručně, jedná se o epochu vývoje Země velmi vzdálenousoučasnosti.

Geologická období: 

Celkově čtvrtohory, které nás zajímajílogicky nejvíce (2,588 milionu let) vypadají oproti předchozím teplým obdobímjako „jedna velká doba ledová“. Jejich prvá část Pleistocén –představuje chladné období, je to doba ledová (pro člověka je to epocha dobykamenné).

Holocén-v jeho posledním období žijeme,trvá cca 11000 let. V holocénu se střídají teplejší období s obdobímichladnějšími (viz Bondovy cykly). Tohoto období-jeho konečnéčásti se tedy týká většina údajů v této rešerši.

Poznámka: Prodoplnění je třeba uvést názor geologů, že z hlediska geologického, v dávnéminulosti také doby ledové začínaly, když byly kontinenty v polohách, kteréblokují nebo snižují tok teplé vody od rovníku k pólům a umožňují tak tvorbuledových plátů. Ledové příkrovy zvyšují odrazivost Země, a tím snižují absorpcislunečního záření.

2. PREHISTORIE Dvě významná obdobívymírání života na zemi

1/Před252 miliony let (konec prvohor) vymřela většina života na Zemi. Paleontologovépopsali domnělou příčinu, udávají, že to zavinily silné emise oxiduuhličitého. Vědci měřili různé izotopy boru ve fosiliích a sledovalivývoj pH, tedy to, jak se měnila kyselost oceánů. Podle ní se totiž dá změřitto, jak se vyvíjela koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Nová studiepotvrdila, že dramatické změny způsobil asi oxid uhličitý, avyvrátila původní hypotézu o vlivu metanu. Jsou však i hypotézy vyvracející……….

V kontrastu ktéto informaci, hodnotící vliv oxidu uhličitého je nutno uvést, žev kambriu, v období již před 500 miliony let, které se vzhledem k velmidávné minulosti zde v této rešerši již nepopisuje, dosahovala koncentrace uvedenéhoplynu pro nás neuvěřitelné hodnoty-4000ppm (čtyři tisíce!!). V tédobě žili již naši předci-tehdejší obratlovci a přežili, tedy „neuvařili“ sedíky oteplení daným koncentrací oxidu uhličitého, jak by vyplývalo zesoučasných představ.

2/Předkovéčlověka v Africe se před přibližně 900 tisíci lety ocitli na hranicivyhynutí. Podle nové studie čínských vědců bylo v této době na planetě jen asi1280 jedinců a přibližně tolik jich pak žilo po dobu dalších asi 117 tisíc let.Teprve pak se předkům dnešních lidí začalo dařit o něco lépe. Lidé byli před900 tisíci lety tak blízko vyhynutí, že jich v jednu chvíli bylo jen 1300. Zavše mohla tehdejší zřejmě komplexní klimatická krize. Nová vědecká studie vrhádo jisté míry světlo na dávnou minulost lidstva. Přibližněpřed 813 tisíci lety se populace pravěkých lidí začala opět zvětšovat. Způsobpřežití předků a co jim umožnilo znovu prosperovat, není jasné. Pravděpodobněse tehdy lidstvo stáhlo do jedné lokality, podmínkou přežití mohla být sociálnísoudržnost.

Model detekovalsnížení velikosti populace našich předků z přibližně 100 000 na přibližně 1 000jedinců, které přetrvávalo přibližně 100 000 let. Zdá se, že pokles se shodovaljak s hlavní změnou klimatu, tak s následnými speciálními událostmi(??).

Během posledních 800000 let (cca pleistocén) odhalují geochemické, geologické, paleoekologické aprehistorické údaje střídání dob ledových a meziledových. Tyto údaje se shodujís periodickými variacemi orbitálních parametrů Země, které mění slunečníenergii přijímané Zemí. Pozitivní a negativní zpětnovazební smyčky jsou vždy napočátku a konci zalednění.

3.     PŘÍPADYVÝZNAMNÝCH KLIMATICKÝCH VÝKYVŮ V POSLEDNÍCH 2000 LETECH OD ROKU NULA DODVACÁTÉHO STOLETÍ.

Pozdně antickámalá doba ledová – rok 536 n. l.

Nejhorším rokemlidských dějin byl zřejmě rok 536 po Kristu. Trápil lidstvo zimou, hladem,nestabilitou, téměř tmou „nebe lidem upíralo zářící slunce“. Byl to nejhoršírok dějin, říká řada historiků. Příčinou byla ohromná sopečná erupce naIslandu, došlo k ní zničehonic nad ohromnou částí severní polokoule vytvořilazávoj prachu. A navíce po ní následovaly dva další dramatické sopečné výbuchy,v roce 540 a 547.

Letní teplotypoklesly o 1,5 až 2,5 °C, lidstvo tam vstoupilo do nejchladnější dekády zaposledních 2300 let. V teplé část Číny sněžilo, v Irsku se po tři následujícíroky nedala vypěstovat pšenice. V oslabené lidské populaci v roce 541 udeřil vřímském přístavním městě Pelusium v Egyptě dýmějový mor, aby odezněl až zamnoho let.

Přetrvávající dopadsopečné zimy z roku 536 se ještě zvýšil v letech 539–540, kdy druhá sopečnáerupce způsobila pokles letních teplot v Evropě až o 2,7 °C pod normál.Výsledkem bylo též zhoršení mezinárodních vztahů. Došlo k dobytí Levanty,Egypta a Persie. Došlo k poklesu populace v Negevské poušti a ke spoustědalších událostí, které umožnilo určitým způsobem zhoršené či zlepšené počasí(v horkých pouštích).

Období 875-1194 (či 950 až 1250) - Klimatické optimum

Středověké klimatické optimum(„maximum“), čili středověké teplé období neboli Středověká klimatickáanomálie. Součástí tohoto období je i tzv. Oortovo minimum s minimálnísluneční činností (1010-1050).

Jedná se o označenípro období, které se vyznačovalo výrazným oteplením podnebí, především voblasti Severního moře, ale souviselo také s dalšími klimatickými změnami tédoby v jiných zemích. Výrazné změny probíhaly paralelněv Číně. Pravděpodobně ale nešlo o globální jev. Hladiny světového oceánu bylykolem roku 1200 n. l. asi o 20 cm výše, než jsou dnes! Po tomto obdobínásledovala tzv. malá doba ledová. Některé zdroje používají pro toto obdobívýraz středověká klimatická anomálie s ohledem na další důležité jevy, které vtomto období probíhaly.

Přes značnénejistoty, a to zejména pro období pro která nemáme dostatek dat, bylo obdobímezi 950 a 1100 nejteplejší obdobím za posledních 2000 let před začátkem 20.století. Teploty se ale tehdy pohybovaly asi o 0,1 °C a 0,2 °C pod průměrem let1961–1990 a výrazně pod úrovní teplot po roce 1980. Záznamy proxy datz různých regionů ukazují, že nejteplejší období různých regionů proběhlo vrůzných letech. Tato regionální teplá období se nevyskytovala stejně koherentněve všech oblastech jako oteplení koncem 20. století. Toto období se v některýchčástech světa vyznačovalo například populační explozí a expanzí obyvatelstva dooblastí, které byly předtím neobyvatelné. Období klimatického optimaukončila takzvaná malá doba ledová počátkem 14. století, kdy došlo kpostupnému, ale výraznému, poklesu teplot a úbytku obyvatelstva

Teploty určené prototo období byly určovány z proxy dat z ledovcových jader, letokruhů ajezerních usazenin. Popisy též udávají historické záznamy

Po celém světěexistují důkazy o teplé periodě ve středověku, i když pro některé oblasti jsoudata dost vzácná. Často jsou tato období spíše zdokumentována jako"období sucha" a "období dešťů".

Je pravděpodobné, žev některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, aleglobálně současných hodnot nedosahovaly. Největší teplotní maxima byly tehdy voblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska Euroasijských arktických oblastí aněkterých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměryteplot v těchto oblastech na konci 20. století (za období 1961–1990). Vněkterých oblastech, jako je centrální Eurasie, severozápadní část SeverníAmeriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak kanomálnímu ochlazení.

V období středověkéteplé periody došlo v Evropě k populační explozi, ke které zajisté přispělopříznivé klima. Obilí bylo v té době pěstováno i v severnějších oblastech, vNorsku a na horách ve Skotsku. Předpokládá se, že počet obyvatel se v Evropě vletech 1100–1400 téměř ztrojnásobil. V důsledku toho byly mýceny lesy a získanéplochy byly přeměněny na zemědělskou půdu. Zvýšená zemědělská produkcepodpořila také vznik a rozšíření měst, kde probíhal obchod s plodinami.

Klima ve východnírovníkové Africe oscilovalo mezi obdobími suššími, a relativně vlhkými obdobími. Z literatury vyplývá, že v jižním Grónsku a v některých částech Severní Amerikybylo v letech 950 až 1250 tepleji, než bylo v letech 1961–1990, v některýchoblastech dokonce tepleji, než v letech 1990–2010.

Teplé období vestředověku umožnilo Vikingům kolonizovat Ameriku. Studie kombinujícíklimatologii a historii prokázala, že Grónsko bylo v minulosti opravdu zelené.V dobách, kdy zde žili Vikingové, se teploty podobaly těm dnešním. V dobáchVikingů totiž v Grónsku panovalo mimořádně nestabilní klima. V době, kdy seklima v Grónsku začalo měnit k méně stabilnímu, Vikingské osídlení zkolabovalo.

Období 1195(1250) -1850 Malá doba ledová (Bondův cyklus 0?)

I když na většiněseverní polokoule bylo v letech 1400–1700 v průměru chladněji, tak v Labradorua izolovaných oblastech USA bylo i v období malé doby ledové přibližně stejněteplo jako v období 1961–1990. Dále je třeba proto uvést, že i když bylo toto obdobív průměru chladné, že to nebylo stále a vyskytovala se i teplá období –variabilita byla tedy značná (za císaře Karla IV – pěstování révy vinné, zaválek husitských se zpočátku-jen zpočátku! sklízely jahody i v období Vánocatd.).

Malá doba ledovábyla jedním z nejchladnějších obdobích v posledních 10 000 letech, alespoň vrámci Evropy a přilehlých oblastí. Viz například zánik Vikingského osídlení vtéto době v Grónsku. Studie University of Massachusetts Amherst vede k závěru,že před ochlazením někdy kolem r. 1400 se naopak výrazně dočasně oteplilo.Kterékoli z několika dále, z literatury převzatých dat v rozmezí více než 400let může znamenat začátek malé doby ledové. Celkově vzato, období jsou ujednotlivých publikací přibližně stejná, nikoli totožná (letopočty!!).

1250: Začal růst atlantický led,chladné období, které bylo pravděpodobně mohutně zesíleno mohutnou erupcí sopkySamalas (ostrov Lombok v Indonésii) v roce 1257 a související sopečnou zimou.Nejjemnější částečky mohly vystoupat do výšky 40 kilometrů i více. Jinak by sepodle nich nemohl tento sopečný materiál dostat na místa po celé zeměkoulivčetně ledového příkrovu v Grónsku či Antarktidě. Dopad na klima byl značný.Radiokarbonové datování rostlin ukazuje, že byly zahubeny zaledněním.

Období Wolfovaminima (přibližně 1280(1300) - 1340), následně v letech vznikla morová nákaza,kdy o život přišlo cca 50 % Evropanů.

1300: Doba, kdy přestala být tepláléta v severní Evropě spolehlivá.

1315: Nastaly deště a velký hladomorv letech 1315–1317, záplavy, neúroda, kanibalismus, pojídání novorozenců,nedostatek krmiva pro dobytek.

1310 až 1330: V této době zaznamenala severníEvropa nejhorší a nejtrvalejší období nepříznivého počasí v celém středověku,vyznačující se tuhými zimami a chladnými, deštivými léty, nedozrálo obilí.

1347 200 milionů mrtvých, zásadnípokles populace, do roku 1350 zasáhl část Afriky, Indii, Arabské země a Čínu(25 milionů lidí).

1348-52 Morová Černá smrt vyplenila napolovinu Evropy, aby o život připravila na 20 milionů lidí.

1466-1618: Vliv minimální slunečníaktivity. K tomuto historickému období se vztahujeSpöererovo minimum sluneční aktivity (1450-1550) (viz též dále).

1560 až 1630 Začala celosvětová expanzeledovců, známá jako Grindelwaldská fluktuace.

1650: Začátek nejchladnějších let v polovinětéto doby, tj. první klimatické minimum.

Odborníci tutoklimatickou anomálii nedokáží přesně vysvětlit, nicméně bylo navrženo několikpříčin: orbitální cykly, snížená sluneční aktivita, zvýšená sopečná činnost(vulkanická zima), změna proudění v oceánech, výkyvy lidské populace v různýchčástech světa způsobující zalesňování nebo odlesňování a přirozená proměnlivostglobálního klimatu, cyklický pokles slunečního záření, změny v oceánskécirkulaci, změny oběžné dráhy a osového sklonu Země (orbitální síla), přirozenáproměnlivost globálního klimatu

1638–1715: Celkově nejchladnějším obdobímmalé doby ledové bylo 17. století. V té době se Slunce nacházelo v Maunderověminimu (1638–1715). Důsledkem byly extrémní zimy v Evropě. Další chladnéperiody byly v předchozím období, na již uvedeném Spörerově minimu(1400–1510) a v pozdějším období při Daltonově minimu (1790–1830) Jednáse o tři období sluneční aktivity, kdy se neobjevovaly téměř žádné slunečnískvrny.

V těchtoobdobích slunečního minima skvrny na povrchu Slunce téměř úplně zmizely. Sluncedíky tomu vyzařovalo méně záření a následkem bylo chladné období. Předpokládá se, že existuje osmslunečních minim, počínaje egyptským minimem v roce 1300(1400) př. Kr., až doposledního minima. Ve všech těchto případech se vyskytoval drastický poklesglobálních teplot. Astronomové očekávají další minimum po roce 2030, kdy bymělo začít ochlazování!

Rok 1815: SopkaTambora proslula sérií erupcí, které začaly 5. dubna 1815 a vyvrcholily 10.dubna 1815. Erupci Tambory z roku 1815 lze jednoznačně zařadit mezi největšíekologické katastrofy, jaké lidstvo kdy potkaly. V roce 1815 zemřelo 100 000lidí. Začalo to tím, že oblak sirných sloučenin vypuštěný Tamborou vnásledujících dvou letech zpozdil příchod indických monzunových dešťů. Tovyvolalo na indickém subkontinentu sucho a neúrodu, horší ovšem byl vzniknového a smrtícího kmenu cholery. Následující rok 1816 byl pro velké množstvísopečného popela v atmosféře znám v Evropě a Severní Americe jako rok bez léta.V tomto roce došlo na severní polokouli k poklesu teploty o 0,5 °C.

Informace propamětníky

Výbuch sopky sv. Heleny(Mount St. Helens, obr.3) v Kaskádovém pohoří na severozápadě Spojenýchstátů 18 května 1980 má na paměti střední a starší generace. Jedná se o nejlépezdokumentovanou sopečnou erupci v dějinách lidstva. Jde o ukázku toho, codokáže vulkán provést s počasím. Důsledkem výbuchu bylo chladné léto avelmi pozdní dozrávání plodin. Například jarní pšenice se ve střední Evropěsklízely až koncem září. Otázkou je, co by lidstvo dělalo při nečekanémsilnějším výbuchu, což by se stalo zcela určitě dopravním, energetickým apotravinovým problémem.

4.  GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: DVACÁTÉ AJEDNADVACÁTÉ STOLETÍ

Současné globálníoteplování rozhodně není historicky první výraznou změnou klimatu. Současnéteplé období totiž de facto začalo až na konci 19. století. Vzestup teplotkoncem 19. století oproti předchozímu období je nižší jak v současnosti, alejedná se o mimořádně velmi podobný jev! Pravdou je, že současný nárůst teploty(a koncentrace CO₂ ?) je však tak rychlý, že ani náhlé geofyzikálníudálosti v historii Země se současnému tempu nárůstu nepřibližují, jak uvádějíněkteří autoři.

Udává se že 41 až 64% preantropogenních (=před rokem 1850, který se bere jako přibližný počátekprůmyslové revoluce) teplotních změn v desetiletém měřítku bylo způsobenozměnami slunečního záření a vulkanismem. Významný je i vliv změn klimatu aprůběhu počasí na ekosystémy. Na naší planetě bohužel zmizí ročně stovkyrostlinných druhů. Je to evidentně též vlivem člověka, ale nejen jeho vlivem, apravděpodobně hlavně vlivem současných změn klimatu, průběhu počasí a dalšíchfyzikálních faktorů. Problematická je otázka, co začlenit do evoluce vyvolanépostupnou změnou klimatu.

5.    Lidstvo zřejmě čeká „nová maládoba ledová“

Roky 2030-2040? =Pravděpodobná novámalá doba ledová. Na Zemi se podle astronomů vyvine v letech 2030–2040s poměrně vysokou pravděpodobností nová „malá doba ledová“. Předpokládá se,a mělo by podle všech indicií tomu tak být, že v tomto období dojdek poklesu sluneční aktivity až o 60 procent. Je to přirozenýpravidelný cyklus sluneční aktivity! Poprvé prezentoval tento závěr tým vědců z Newcastlupřed mnoha léty (9.7.2015). Další informace uvádí prof. ValentinaZharkova at the National Astronomy Meeting in Llandudno ve svých pracích,tuto informaci v roce 2024 uvádí i britský deník Express. Podoba změny mábýt s obdobími let 1645 až 1715, kdy byly dlouhé zimy, někdy velmi kruté,střídalo se sucho a záplavy, zejména v období Maunderova minima. Máse však tentokráte jednat podle všech indicií celkově o slabší projevnegativních vlivů.

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-lidstvo-zrejme-ceka-nova-mala-doba-ledova-331750

https://www.sciencedaily.com/releases/2015/07/150709092955.htm

https://www.google.cz/search?q=+Prof+Valentina+Zharkova+at+the+National+Astronomy+Meeting+in+Llandudn, https://www.google.cz/search?q=solar+activity+after+2030&sca_esv=

F/ DISKUSE

Výklad podstatyglobálního oteplování je též dán momentálníúrovní znalostí uvedeného jevu. Příkladů projevů tohoto fenoménu je mnoho, jak předkládanýchklimatology, tak i z ostatních oborů (fyzika, astronomie, geologie,paleontologie…….). Přehled literatury k daném oboru je neuvěřitelně rozsáhlýa neuvěřitelně variabilní v údajích a není možno jej přiložit, nicméně upříkladů, kde se publikují opačné názory a předkládají jejich důkazy jsouněkteré citace pro věrohodnost přiloženy, neboť silně oponují, zřejmě oprávněně,obecně přijímané doktríně. Obsah www stránek s údaji se ale občas mění.Bohužel. Případným zájemcům je ale možno poslat citace dílčích klasickýchvědeckých prací. Nicméně v češtině, slovenštině, angličtině, francouzštině av ruštině je toho opravdu mnoho a lze vše poměrně snadno nalézt.

Porovnání efektů,které mají vliv na globální oteplování a toho, co se hodnotí je zoufalé.Evidentně se jedná o komplexní vliv řady vlivů na současný stav, ale veskutečnosti se hodnotí v drtivé většině publikací jen vliv škodících plynůvypouštěných člověkem – i když je jim věnována pozornost oprávněně. Komplexnípohled na současný stav z hlediska všech známých vlivů není prakticky kdispozici. Klimatologové většinou očekávají další globální oteplování. Jeopravdu mnoho publikací s tímto zaměřením, tedy jak bude zvyšování obsahu oxiduuhlíku a dalších sledovaných plynů postupně zvyšovat globální teplotu, nicméněu některých těchto autorů lze nalézt paralelně i pravý opak, predikují po roce2030 postupné ochlazování díky pravidelnému poklesu sluneční aktivity. Zde seproto raději zdržím komentáře.

Jen jako malýpříklad je možno uvést korelace mezi změnou teplot a změnou sluneční aktivity, kteráse pohybuje kolem +0,80⁺⁺ a to jak za posledních přibližně150 let, tak velmi pravděpodobně i za poslední tisíciletí.

Plynatost skotu. Velmi zvláštní a velmi diskutabilníproblém je tzv. negativní vliv plynatosti skotu-produkce metanu na vývojklimatu. Z mnoha důvodů je například opatření dánské vlády, které má omezitprodukci metanu skotem kvůli domněnce (důkazu?), že skot, který díky způsobutrávení produkuje metan, zamořuje planetu, tudíž mění klima, poněkud zvláštní.Z hlediska autora této rešerše se jedná o pravděpodobnou „science fiction“.Čtenář promine další úvahu: Před šedesáti léty byl počet obyvatel Země na hodnotědvě miliardy, dnes je to prakticky osm miliard, lidé tedy více škodí přírodě. Anyní, vezmeme-li si lékařské, dostupné oficiální údaje o lidech u danéhoproblému (dílčí čísla a výpočet přeskočím), tak naše současná populace ten skotpřekonává……Budeme tedy také užívat něco na…..aby se Země nepřehřívala? Asi jeto nesmysl……Toto opatření týkající se „kraviček“ spíše zavání politikoutonoucího, co se „stébla chytá“.

Souhrn proti názorů,jak uvádí Ian Plimer (Heaven and Earth: Global Warming, the MissingScience.Paperback– July 16, 2009) by se dal vyjádřit slovy tohoto autora takto: Změny klimatujsou cyklické a jsou řízeny polohou Země v galaxii, Sluncem, kolísáním naoběžné dráze Země, mořskými proudy a deskovou tektonikou. V dřívějších dobáchbyl obsah atmosférického oxidu uhličitého mnohem vyšší než v současnosti, alenezpůsobil změnu klimatu. V dobách nadměrně vysoké koncentrace oxidu uhličitéhose nevyskytoval žádný skleníkový efekt nebo kyselé oceány. Během minulýchzalednění měl oxid uhličitý vyšší koncentraci v ovzduší nežli dnes. Vliv CO₂na oteplování? Záměna příčiny a následku!! Je třeba respektovat informovanýnesouhlas a dávat si pozor na ideologii, která podvrací důkazy. Nikdy seneprokázalo, že by lidské emise plynu života poháněly globální oteplování.Velké části jiných výsledků vědy jsou ignorovány…. „Nemám názory, aleprokazatelná fakta tvrdí autor. Profesor Plimer a popisuje environmentalismusjako „novodobé náboženství”, jelikož v otázce změny klimatu dochází velmi častok záměně příčiny a následku.

Další velmizajímavé výsledky uvádí Robert Lea (By Robert Lea, How the Red Planet influences Earth'sclimate and seas published March 12, 2024https://www.space.com/mars-gravity-influences-earth-climate-seas).

Mars, který se příliš neliší od způsobu,jakým gravitace Měsíce vytváří přílivy v zemských mořích, vytváří přílivyhluboko ve světových oceánech již zřejmě 2,4 milionu let, což je zjistitelnépouze díky pohřbeným sedimentům, které dokumentovaly tyto podmořské víry. Geologovémají důkazy, že gravitační interakce mezi Marsem a Zemí pohání cyklushlubokomořské cirkulace a globálního oteplování. Spojení mezi Marsem způsobuje,že hluboké proudy narůstají a ubývají, a to souvisí s obdobími zvýšené slunečníenergie a teplejším klimatem. Hlubokomořské proudy tedy slábnou a znovu mohutníaž do podoby obřích vírů. Výzkum by mohl pomoci odhalit, jak změna klimatuovlivňuje cirkulaci oceánů. Každých 2,4 milionu let se oběžná dráha Marsupřiblíží k Zemi natolik, že jí může i naklonit obvyklou dráhu a orientaci Země.Země je tedy gravitační silou Marsu přitahována o něco blíže ke Slunciotepluje se klima, což zase rozvíří mořské proudy a zesílí je. Uvedený jev jevšak vždy v interakci s ostatními vnějšími vlivy. Zde se však jedná odlouhodobou záležitost.

Ian C McClintoc (Proof that CO₂ isnot the Cause of the Current Global Warming https://www.lavoisier.com.au/articles/greenhouse-science/climate-change/mcclintock-proofnotco2-2009.pdf)uvádí, že existuje mnoho důkazů, které podporují tvrzení, že antropogenní emiseskleníkových plynů nejsou hlavními hnacími silami globální změny

klimatu, nicméně údaje uvedené v tétopublikaci jsou dostatečné k přesvědčivému prokázání tohoto případu. Různýmimetodami dokazuje, že klíčová hypotéza IPCC (Intergovernmental Panel on ClimateChange) a její příznivci selhávají a že neplatí, že člověkem vyvolané emise CO₂a další skleníkové plyny jsou příčinou současného oteplování období, TeorieIPCC je prý ve skutečnosti podporována pouze počítačovými modely-tedy způsobemjejich sestavení.

Změna klimatu natělesech obíhajících slunce.

Pozorování získanáHubbleovým teleskopem, teleskopem Jamese Webba, pozemními přístroji a satelityodhalují, že změna „klimatu“ probíhá i na oběžnicích slunce.

Dalším, s určitou pravděpodobnostídůkazem, že samotný CO₂ není hlavním hnacím motorem oteplování natéto planetě, je změna klimatu a oteplování na Marsu, Tritonu /Neptunověměsíci/, Plutu a Jupiteru. Všechna tato tělesa vykazují globální oteplování čizměnu „klimatu“. Udává se, že Slunce je hlavním faktorem při určování klimatu vcelé sluneční soustavě. K tomuto oteplování a změně klimatu nedochází na všechtělesech, která jsou součástí sluneční soustavy (Uran-ochlazování). Planetya měsíce, o kterých se tvrdí, že se ohřívají, či mění „klima“ tvoří osm těles zdesítek velkých těles ve sluneční soustavě. Platí však, že všechny vnějšíplanety mají mnohem delší oběžné doby než Země, takže jakákoli změna klimatu nanich může být sezónní.

Mars (obr 6 a 7): Existujídůkazy o tom, jak probíhaly klimatické změny na Marsu. Nová data naznačujíteplejší a vlhčí klima na Marsu v minulosti. Současná atmosféra Marsu jetvořena z 95 % z oxidu uhličitého, předpokládá se současné oteplování.

Jupiter (obr 8): Jupiter ztratil svou ozdobu,jižní rovníkový pás. Nikdo neví proč, a navíce obří skvrna na Jupiteru sescvrkává „kvůli změně klimatu“ a vytváří se zřejmě další skvrny(cyklóny). Teploty jednotlivých Jupiterových pásů v průběhu času mění.

Pluto (obr 9): Naměřeno„oteplování“, pro vysvětlení je třeba uvést, že teplota Pluta činí 43 Kelvinů (tj.−230 °C) a tedy dojde-lik oteplování, znamená to vzestup z nižších zápornýchteplot na „vyšší nižší“ záporné teploty, stále tedy velmi nízké.

Triton (obr 10) (měsíc Neptunu): Triton,se od návštěvy sondy Voyager v roce 1989 zřejmě výrazně zahřál. Triton je mezivelkými měsíci Sluneční soustavy jedinečný v tom, že se pohybuje po retrográdnídráze (= obíhá v protisměru rotace své planety).

J. Van Vliet, https://www.science-climat-energie.be/pourquoi-leffet-du-co2-sur-le-climat-est-exclu-par-la-physique/ včlánku „Pourquoi l’effet du CO₂ sur le climat estexclu par la physique“ doslova uvádí, žeklimatologové, kteří tvoří zpolitizovaný poddruh klimatologů, už třicet letsázejí na špatného koně, když mluví o skleníkovém efektu způsobenémantropogenním CO2. Fyzikální zákony jsou jasné a ty tento efekt prakticky vylučují.Klima tedy bude pokračovat ve svém neúprosném pochodu směrem k oteplování čiochlazování pod vlivem Slunce a pohybů naší planety na její oběžné dráze.

Peter LangdonWard Předkládáv článku: Nine Fundamental Mistakes in the Physics of Heat and inGreenhouse-Warming Theory, devět základních chyb ve fyzice tepla a v teoriiskleníkovým efektem oteplování skleníků. Teorie skleníkového oteplování serychle stává nejdražší chybou v historii vědy. Klimatická věda je ve stavukrize, protože klimatologové, ohledně teorie skleníkového oteplování,odmítají čelit pozoruhodně jasné fyzikální realitě, že teorie skleníkovéhooteplování není fyzicky možná. Oxid uhličitý tvoří pouze 0,04 % atomů a molekulve vzduchu. Jakékoli zvýšení energie vyplývající z absorpce oxidem uhličitýmmusí být sdíleno s 2500 dalšími molekulami a atomy.

David R.Henderson, ve svém článku TheRelationship between CO2 and Global Warming https://www.desmog.com/david-r-henderson/,dokládá z hlediska matematické analýzy, že je velmi špatná metodika zaměřovat se na jednu proměnnou, koncentraci CO₂, anedívat se na další faktory, které by mohly způsobit globální oteplování. Jedenfaktor-desítky vlivů pokládá za špatné řešení.

Dva zajímavéfaktory mající pravděpodobně vliv na vývoj klimatu.

1/Rotacevnitřního jádra země (obr 11).Zjistilo se, že rotace vnitřního jádra (v hloubce 2900 km pod povrchem,představuje 31% hmotnosti Země, předpokládá se převaha Fe, Ni) nejen zpomalila,ale dokonce také otočila směr rotace, změna by mohla způsobit změny v délce dneo zlomky sekundy. Chování vnitřního jádra je úzce spojeno s magnetickým polemZemě. Tento jev může-pravděpodobně – ovlivnit klima, hodně se o daném jevudiskutuje, existují nepřímé důkazy, ale přímý důkaz vlivu na klima zatím nebylpublikován (Nuňo Domínguez Jan. 25, 2023 - 15:14 CEThttps://english.elpais.com/science-tech/2023-01-25/how-the-earths-inner-core-affects-weather-and-climate-events.html,Wang, W., Vidale, J.E., Pang, G. et al. Inner core backtracking by seismicwaveform change reversals. Nature (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-024-07536-4).

2/Ozonová díra. U tohoto jevu bylo mnohodiskusí a je dosud, tedy zda rozklad ozonu býval a nepřímo je považovánza vliv na změnu klimatu. Ozonová díra vznikala rozkladem stratosférickéhoozonu sloučeninami chloru (především CF₂Cl₂ dichlor-difluormethan,freon 12 a CF Cl_3-chlorid kalifornitý) a bromuuvolňovanými fotochemickým rozkladem některých antropogenních produktů. Poškozováníozónové vrstvy a globální změna klimatu spolu souvisí nepřímo, protože jaklátky poškozující ozonovou vrstvu, tak jejich náhražky jsou „skleníkové plyny.“Na jižní polokouli a v Antarktidě (Obr. 12) ozonová díra přispěla změnouspektra dopadajícího na Zemi nepřímo na změny povrchového klimatu a nacirkulaci atmosféry. V současnosti existuje nárůst používání náhradních plynůHFC (hydrofluorovodíků), které jsou oproti freonům neškodné, ale udává se, žese jedná o mnohem silnější skleníkový plyn, nežli je oxid uhličitý, a mohl bytak daleko výrazněji ovlivnit globální klimatické změny.

Látky poškozujícíozonovou vrstvu a skleníkové plyny mění řadu procesů v atmosféře tak, aby sezvýšilo jak globální oteplování, tak poškozování stratosférického ozonu. Tytozměny mají za následek oteplování troposféry a ochlazování stratosféry. Ta narovníku sahá do výšek kolem 17 km, na pólech do 8 km.

V případěozonové vrstvy lze zmínit mezinárodní úspěch dvou jednání, kdy se lidstvupodařilo zabránit destrukci ozónu (22. 3. 1985 Vídeňská konvenceo ochraně ozonové vrstvy, Montrealský protokol byl podepsán16. 9. 1987-eliminace vypouštění 99 % látek).

G.HISTORIE KLIMATICKÝCHKATASTROF-DOPLNĚK

Příklady vlivuklimatu na historii lidstva jsou velmi bohaté, je jich opravdu mnoho, zde jsouuvedeny jen ukázky známých událostí souvisejících s klimatickými změnami aúdajně s mimořádnými vlivy počasí. Letopočty se u různých autorů částečně liší.Výjimečně i více. Je nutné také brát v úvahu, že i když se celkověochlazovalo či oteplovalo, byly dílčí projevy na jednotlivých lokalitách logickyodlišné.

Největšímnepřítelem raných zemědělců, ale mnohem později také obyvatel středověkýchstátů se nicméně nestávaly výkyvy teplot, nýbrž to byly statisticky vzato katastrofysouvisející s vodou-s jejím nedostatkem, tedy spíše období sucha, jak dokládajíúdaje z historie.Je tedy třeba i v současnosti počítat s dlouhými obdobími sucha, zvyšující sevariabilitou počasí a adekvátně na to v produkci rostlin reagovat. V tomto seshodují téměř všechny směry výzkumu.

Při pohledu dohistorie, období sucha z historického hlediska vedou k problémům, které lidéřeší buď adaptací nebo migrací či válkami o zdroje vody i když zástupný problémbývá jiný. I když ne všichni souhlasí s tím, že změny klimatu měly velký vlivna minulé civilizace, přesto předpokládejme, že klimatické změny sehrály svouúlohu. Těmito problémy se zabývají tři obory.

Historickáklimatologieje studium historických změn klimatu, jejich vlivu na civilizaci, a naopak odvzniku homininů až po současnost.

Paleoklimatologie, která zahrnuje změnu klimatu vcelé historii Země.

Ekologickýdeterminismus.V 18. a v 19. století antropologové tvrdili, že životní prostředí formujecharakter. Současní antropologové taková tvrzení odmítají.

Výkyvy počasí alemohou rovněž způsobit pohromy v podobě kobylek nebo jiných škůdců a takéepidemie mezi lidmi, kteří jsou oslabeni strádáním. Když se nepodaří udržeturčitý počet obyvatel nebo způsob života, může následovat kolaps. Klima bylopravděpodobně často vedle politických selhání a vpádu barbarů jedním z faktorůpádu některých společností.

Katastrofy, kterézměnily svět díky zvratům klimatu, a které nemají vždy úplně dokázanýcelosvětový vliv dosáhly obrovského počtu, jako příklad jsou zde dále uvedenyjen některé, které bývají více citované.

Indiepřed 4000let př.n.l. (Bondův cyklusč.4?) Jedna z prvníchpohrom se odehrála přibližně před čtyřmi tisíci lety, kdy do indickýchměstských států Harappa a Mohendžodaro vtrhli nájezdníci ze severu. Pádpodle historiků a klimatologů zřejmě způsobilo dlouhotrvající sucho aochlazení, které tyto městské státy oslabilo a nebyly obranyschopné.Devastující srážkové minimum se však zřejmě nedotklo jen indickéhosubkontinentu. Toto ochlazení vytvořilo příznivé podmínky pro vznikprvních civilizací v Sumeru a v Egyptě, které vynalezly písmo. Současnévysychání do té doby zelené Sahary vedlo k migracím, například do nilskéhoúdolí.

StarýEgypt. Katastrofální vlna sucha a ochlazení v létech 2150–1990 př. n. l. (Bondůvcyklus č.2). Jehohistorie jsou na rozdíl od starších a novějších etap zmapovány tak málo, že se o nich dokonce mluví jako o temné éřenebo o prvním přechodném období. Jistou představu o tehdejší situaci přinášíbiblická kniha Genesis: Píše se v ní o sedmi letech hladu, který sužoval zeměokolo Egypta, načež se hladomor přesunul až k deltě Nilu. Ještě výmluvněji pakdopady krize líčí tzv. Ipuwerův papyrus: „Podřízený se stal nadřízeným, země jerozvrácena, lidé vydávají zákony, které jsou proti zemi, lidé berou člověkumajetek, pán je v nedostatku……

Zánik sumerských měst kolem roku2000 př. n. l. Vtéto době totiž zanikla řada sumerských měst: Vyspělá sídla vynálezců prvníhopísma podle dochovaných zdrojů padla do rukou mnohem zaostalejších Elamitů aAmorejců. A že lze vinu za jejich zánik opět přiřknout vrtochům počasí,dokládá i dobový žalozpěv Nářek nad zkázou Uru, v němž se mimo jinépíše: „Ze Sumeru království odnesli / Eufrat a Tigris na zpustošených březíchjen plevel rodily / Úrodná pole pouze bodláky plodila / Zahrady bez štěpů samyod sebe zahynuly…“

Indickécivilizace přibližněv období 2000 let př.n.l. Pravděpodobnou příčinu rychlého úpadku vyspělýchindických civilizací nakonec vysvětlil výkyv klimatu. Okolo roku 1900 př. n. l.došlo v jejich okolí k náhlému vysychání řek a polí. Za zkázou jedné znejrozvinutějších kultur starověku tak stála extrémní sucha následovaná nejspíšhladomory, takže se místní lidé proměnili ve snadný terč chorob i nepřátel.

Zajímavostsouvisející se změnami klimatu.: Vyhynutí posledních mamutů na Wrangelově ostrově okolo roku1500 př n. l., díky výrazným výkyvům počasí, nepříznivým pro život.

Poslednímamuti (Obr.13) vyhynuli, až v době „starého Egypta“, tedy v době,kdy již stály pyramidy.Mamutí trpaslíci-odolní vůči negativním podmínkám, vymřeli na Wrangelověostrově kolem roku 1500 před naším letopočtem, přičemž existence člověka je zdedoložena až pět set let po této události, což jej vylučuje z podílu navymření mamutů.

Proč byli nalezenizamrzlí jedinci s plným žaludkem? Mamuti vyhynuli, když se na konci doby ledové,klima v této oblasti stalo více kontinentálním, s chladnějšímizimami, teplejšími léty. Tamní povrch byl a je promrzlý do hloubky. Blízko podzemí vytvářely ponorné vodní toky zrádné tunely, zřejmě i hojnost rašeliny-pastipro těla mamutů. Když zvíře do některého zapadlo, chlad jeho tělo uchoval pomnoho tisíc let. Rašelina představuje kyselé vodnaté prostředí s nízkýmobsahem kyslíku, s vynikajícími konzervačními vlastnostmi. Hypotéz je všakvíce. Situace je podobná i u nálezů klíčících semen z permafrostu, tisícelet starých…..

Nejvážnějšímkandidátem na takovou událost je tedy extrémní počasí. Jedná se o jev podobnýnálezům lidských těl v irských bažinách, vlastně napříč celou severní Evropou.Mohou být staré třeba až čtyři tisíce let, existují i nálezy, které pocházelyz doby 8,5 tisíce let před naším letopočtem.

Temný věk Řeků. Vobdobí 1200 až 850 př. n. l. existovalo dlouhé období sucha. Autoři výzkumů tohoto obdobídospěli k závěru, že v té době se Středozemní moře ochlazovalo a výsledkem bylomenší odpařování vody a následný pokles dešťových srážek na obrovském území. Vestejném období navíc zkolabovalo několik jiných kultur, například Novékrálovství v Egyptě. Celé toto období se nazývá kolapsem starší doby bronzové.

Homérské minimum je další velký klimatickývýkyv, který podstatně zamíchal kartami dějin, souvisel s vlnou extrémníhosucha. Sucha zasáhla Asii a Evropu v letech 843–775 př. n. l. aodborníci toto období někdy označují, jak je uvedeno, jako „homérské minimum“.Bezmála sedm dekád nedostatku srážek provázela v prvé řadě rozsáhlá migrace vseverní a střední části Apeninského poloostrova. „Homérská minima“ však dostmožná rozpohybovala i migrační vlnu známou jako „řecká kolonizace“. Probíhalazhruba v letech 750–550 př. n. l.

Sucho počátkem 2.století n.l. S počátkem 2. století n.l. totiž nastoupilo dlouhotrvajícísucho a písek ze Sahary zavál egyptská pole, jež dlouho tvořila hlavnísýpku Říma. Obilí se nerodilo ani v Hispánii a na Sicílii, a říše tak muselahledat plodící půdu jinde.

Sucha v EvropěKolem roku 130 n.l. Tatosucha zachvátila Evropu a trvala téměř tři století, načež pokrátké pauze propukla v roce 475 nanovo a završila se až s letopočtem 618 (přibližně).Koncem 4. století se přitom římské impérium rozpadlo na dvě části a o něcopozději západní říše zcela zanikla (po roce 476).

Podobné událostibyly i na americkém kontinentě, řada událostí probíhala paralelně s událostmina našem kontinentě–či se souběžně vyskytoval nějaký i opačný extrém. Toto jeznámo i v současnosti-globálně se sice otepluje, ale na americkém severozápadějsou kruté zimy………

Často ale událostiměly právě opačný trend na jednotlivých částech Země. Celková analýzavšech oblastí na Zemi z více hledisek téměř vždy pro daná historickáobdobí chybí. Bohužel. Zdá se však, že Země jako celek prožívala tepláa studená období delšího charakteru, trvající i stovky let, ale v rámci danýchobdobí jsou vždy na Zemi lokality s odlišnými projevy uvedených jevů.

Apendix-příkladuvedeného jevu: Mayskáříše, vznikla v Mexiku a ve Střední Americe kolem roku 2000 př. n. l. Zemědělcizde pěstovali kukuřici, dýně a fazole. Dešťové srážky byly dostatečné mezi roky550 až 750, což možná vedlo k růstu počtu obyvatelstva a k vrcholnému obdobístaveb velkolepých děl kolem roku 721. (Lze se domnívat že v severněji položenéEvropě toto pozitivní „ochlazení“ na tomto území znamenalo zřejmě projevpozdně antické malé doby ledové?) Příští století však bylo obdobím krutéhosucha, jež trvalo celé roky. Kolem roku 830 nastal pak úpadek.

Zajímavost spojenás naším středoevropským územím

V období přibližněvymezeném roky 875 - až 1250, zde panovalo klimatické optimum, jak již bylouvedeno. Zdá se, že i některé zdejší historické události u nás souvisís tímto teplým obdobím, jako je například vpád Avarů 887-888 (v Evropě snadtéž počasí umožnilo i v létech 1096-1099 snadnější dobytí Jeruzaléma). Obdobněse uvažuje o vpádu Mongolů. Mongolský vpád na Moravu, který se uskutečnilzřejmě v roce 1241, je spíše známjako vpád Tatarů, protože Tataři, resp. různé turkické kmeny,sloužili v mongolském vojsku a Mongoly početně převyšovali.

Ke jmenovanémuobdobí na našem území se i váže událost (pověst?) na sv Hostýně, kdy prudkábouře doslova zahnala jeho obléhatele. Dle kronikáře Bohuslava Balbína na tomtomístě hledali lidé útočiště před Tatary. Modlili se údajně k Panně Marii, která pak zapálila bleskem tatarské ležení pod horou Hostýn a seslalana ně prudký déšť s přívaly vody a tím je zahnala na útěk. (Obr. 14)

Obdobně dopadli Mongolové(Tataři) v Uhrách, klimatické optimum se již pomalu měnilo, v době vpáduv roce 1242 panovalo zejména v historických Uhrách zcela extrémní počasí.Na jaře 1242 pršelo tak, že se celá maďarská nížina proměnila v rozbředlébahnité pláně, a armáda opírající se o rychlou jízdu byla v ohrožení.Ztrácela totiž v bahně bojeschopnost… (https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-vpad-mongolu-do-evropy-v-roce-1242-zastavilo-podle-badatelu-bahno-353216